Nintendo 64
(označováno jako N64) byla třetí domácí videoherní konzole společnosti Nintendo určená nejen pro japonské ale i pro mezinárodní trhy. Svůj název dostala podle 64-bitového procesoru, kterým byla vybavena, ačkoliv ve skutečnosti používala pouze 32-bitovou sběrnici, takže se řadí do 32-bitové éry konzolí. Na trh byla poprvé uvedena v Japonsku a to 23. června 1996. Teprve o 3 měsíce později se objevila i na trzích v USA, či Brazílii. Evropští zákazníci si ji poprvé mohli koupit až v březnu 1997. Nintendo 64 byla poslední videoherní konzolí, která k distribuci her používala výměnné kartridže. Na světových trzích se udržela až do roku 2003, kdy byla definitivně vytlačena svým nástupcem modernější konzolí GameCube.
Ještě na začátku devadesátých let Nintendo jednoznačně vévodilo světovému trhu s videoherními konzolemi a to zejména díky dnes již legendární konzoli NES (Nintendo Entertainment System), které se prodalo víc jak 60 miliónů kusů. Prodeje NESu začaly klesat teprve v období japonské hospodářské recese. Pozici světového lídra udrželo Nintendo i s jejím nástupcem - tedy neméně slavnou konzolí Super Nintendo Entertainment System (SNES). V polovině devadesátých let už ale v Japonsku začali Nintendu vyrůstat vážní konkurenti: dlouholetý soupeř Sega a relativní nováček mladá, ale dynamicky se rozvíjející společnost Sony. Pokud Nintendo nechtělo riskovat ztrátu dominantního postavení na trhu muselo vyvinout důstojného nástupce SNESu, který by byl schopný konkurovat konzolím páté generace Sega Saturn a Sony PlayStation dostupným již od konce roku 1994.
Nintendo plánovalo uvolnit novou konzoli pro japonské trhy již na Vánoce v roce 1995. Jenže kvůli nečekaným problémům s čipy, kterými byly konzole osazeny, se oficiální datum vydání posunulo až na červen dalšího roku. Startovací cena konzole byla plánována na cca 250 USD, ale v důsledku snížení prodejních cen konkurenčních konzolí zahajovalo Nintendo 64 na ceně 200 USD. Hned první den uvedení na trh se prodalo všech 300 000 konzolí, které byly dodány do japonských obchodů a o tři dny později zmizela stejně rychle i druhá dodávka čítající 200 000 kusů. Také ve Spojených státech se konzole prodávala velmi dobře a během prvních tří dnů od uvedení na trh zmizelo v amerických domácnostech 350 000 kusů. Celkem se Nintendu podařilo po celém světě prodat 33 miliónů jednotek, což je sice proti NESu pouze polovina, na druhou stranu Nintendo 64 bylo na trhu jen 7 let, zatímco NES téměř 20!
Při svém startu bylo Nintendo 64 nabízeno pouze se dvěma herními tituly: Super Mario 64 a Pilotwings 64. Avizovaná hra Cruis'n USA byla na poslední chvíli stažena ze seznamu startovacích titulů, protože podle Ninteda nesplňovala jejich kritéria kvality. Nutno poznamenat, že ihned od svého uvedení na trh se Nintendo 64 setkávalo s velmi pozitivním ohlasem. Kritici oceňovali zejména realistický pohyb a vysokou hratelnost a to hlavně díky extrémně rychlé 3D grafice a jemnému ovládání pomocí citlivému joysticku. Pro konzoli vznikla celá řada titulů, které odborníci později označili jako hry s historicky největším významem pro další vývoj videoherního průmyslu. Mezi ty nejvlivnější se zařadily hry jako 'The Legend of Zelda: Ocarina of Time', nebo 'GoldenEye 007'. Na druhou stranu Nintendo stále uplatňovalo svou striktní politiku minimálního násilí, krve a sexu, což mělo za následek, že spousta firem tvořících videohry, publikovala své tituly raději na konkurenčních konzolích zejména na PlayStationu. Nintendo tak díky tomu ztratilo pozici lídra na světových trzích.
Pro Nintendo 64 vzniklo celkem 388 her. Jen pro srovnání hlavní konkurenti Sega Saturn a Sony PlayStation disponovali přibližným počtem 600 a 1100 titulů. I tak však Nintendo 64 dalo vzniknout celé řadě dnes již legendárních sérií. Svůj život zde začaly takové série jako 'Banjo-Kazooie', či 'Turok: Dinosaur Hunter'. Maximální velikost her pro N64 byla limitována kapacitou paměti používaných kartridží tj. 64 MB, což byla další nevýhoda proti konkurenčním konzolím, které mohly hostit hry i 650 MB velké. Samotná konzole používala 64-bitový procesor NEC VR 4300 o taktu 93,75 MHz a grafický čip SGI RCP o taktu 62.5 MHz. Velikost paměti RAM byla omezena na 4 MB, což mnohým hrám nestačilo. Toto řešil tzv. Expansion Pack, s jehož pomocí šlo rozšířit paměť až na 8 MB. Velkou výhodou N64 byla možnost připojit až 4 gamepady současně.
K dnešnímu dni (březen 2018) uplynulo již téměř 22 let od vydání této legendární konzole. Za tu dobu dospěla celá generace hráčů, kteří s ní vyrostli a mnozí z nich již mají své vlastní děti hrající si nejmodernějšími verzemi herních konzolí osmé generace. Pro ty, jež N64 doprovázela v průběhu dospívání, ale zůstane navěky Nintendo 64 konzolí č. 1.
Abecední seznam her pro konzoli N64 na serveru RetroGames.cz:
Informace v tomto článku jsou převzaty z anglické wikipedie:
http://wikipedia.org/. |
Konzole Nintendo 64 s herní kartridží a herní ovladač z roku 1996.
Technická data: |
Výrobce: |
Nintendo |
Generace: |
pátá |
Zahájení výroby: |
červen 1996 (Japonsko) září 1996 (USA) březen 1997 (Evropa a Austrálie) |
Ukončení výroby: |
2002 (Japonsko) 2003 (zbytek světa) |
Prodáno kusů: |
33 miliónů (údaj z roku 2010) |
Média: |
zásuvné kazety (cartridge) |
Procesor (CPU): |
64-bit NEC VR4300 @ 93.75 MHz |
Rozlišení obrazu: |
320 × 240 až 640 × 480 pixelů |
Počet barev: |
16,8 miliónů |
Ovladač: |
Nintendo 64 controller |
Manuál: |
Nintendo_64.pdf |
Nejúspěšnější hra: |
Super Mario 64 (12 milónů prodaných kusů) |
Předchůdce: |
Super Nintendo Entertainment System (1990) |
Nástupce: |
GameCube (2001) |
|
|